Letenky za 4 a půl tisíce. Do Íránu. Tomu nešlo odolat. Posbírali jsme s kolegou Petrem partu 7 lidí a vyrazili. Osmého jsme potkali na letišti. A Írán nás naprosto dostal. Čekali jsme hodně, ale to, co nás tam čekalo, nám vyrazilo dech. Neuvěřitelně pohostinní lidé, nádherná příroda (a to jsme ji moc neviděli), vynikající jídlo a krásné perské památky.

Tak třeba: V Teheránu jsme spali všichni u jednoho couchsurfera. 8 lidí. V malém bytečku a na zemi, ale co na tom? Staral se o nás jak o nejlepší kamarády, vzal nás na krásná místa a dělal nám vynikající snídaně. Jen nás trochu zneužíval k balení místních holek. Fakt krásných holek, to se musí nechat.

 

Nebo: Hned první den večer nás naprosto neznámý taxikář pozval na oběd. Hned volal ženě, která pak celou noc vařila a chystala byt, aby ukázala Írán v tom nejlepším světle. Povedlo se jí to. Jen nás málem zabila. Jídlem. Naprosto neuvěřitelně luxusním jídlem…

 

 

Tady nás zase pozval jeden prodejce koberců na čaj. Hned na začátku jsme říkali, že si nic nekoupíme – neměli jsme na koberce ani peníze, ani místo v batohu. Ale jemu to vůbec nevadilo. U čaje nám ukázal, jaké všechny typy koberců se v Persii dělají, a předal spoustu zajímavých informací okolo. Mohli jsme si sáhnout na nádherný koberec z čistého hedvábí. Prý ho jeden člověk dělá rok…

No a aby toho nebylo málo, tady nás jeden couchsurfer pozval všechny na večeři. Včetně jiného couchsurfera, který nám v Esfahanu dělal dva dni průvodce. To prý jako výměnu za to, že nás nemohl ubytovat u sebe doma. Mimochodem – je to nejstarší pětihvězdičkový hotel světa…

Věřím, že se do Íránu ještě někdy vrátím. Protože ta země si zaslouží pořádně procestovat. Ve skutečnosti je úplně jiná, než co nám o ní tvrdí média. Nádherná, pohostinná, bezpečná…